Zpět na seznam článků
Ze zpravodaje SBDK - 8/2022
Jsem účastníkem dědického řízení, které se týká i družstevního bytu po mé zemřelé matce. Řízení ale trvá moc dlouho. Proto se ptám: Musím platit nájem, když v bytě ještě nebydlím a s družstvem nemám ani uzavřenou smlouvu o jeho užívání?
Ve vztahu k uvedenému dotazu považuji za nutné předně uvést, že problematika samotného dědického práva je upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně v hlavě III. tohoto právního předpisu. Úvodem pak krátce popíšu obecnou úpravu dědického práva, zejména z pohledu dědických titulů a specifik týkajících se vybrané skupiny dědiců.
Z pohledu jednotlivých dědických titulů lze podle § 1476 občanského zákoníku dědit na základě dědické smlouvy, závěti nebo zákona, přičemž není vyloučeno, aby tyto dědické důvody působily vedle sebe. Osobou, která určuje, podle kterého z uvedených titulů se bude dědit, je přitom pouze zůstavitel, který tak musí učinit ještě za svého života, jinak nastane zákonná dědická posloupnost v rámci jednotlivých dědických tříd, které vymezuje občanský zákoník v § 1635 a násl.
Jelikož ve svém dotazu uvádíte, že se dědické řízení týká Vaší matky, upozorňuji na to, že jakožto dítě zůstavitele jste v souladu s § 1642 občanského zákoníku nepominutelným dědicem, kterému náleží z pozůstalosti povinný díl. Zletilému nepominutelnému dědici náleží alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu a u nezletilého nepominutelného dědice jsou to až tři čtvrtiny uvedeného podílu. To však neplatí v případě, že došlo k jeho platnému vydědění.
Pro řízení o pozůstalosti je pak stěžejním rovněž zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, který ve své hlavě III. upravuje právě problematiku řízení o pozůstalosti. V této souvislosti je na místě zmínit to, že rozhodnutí, kterým se potvrzuje nabytí dědictví, má deklaratorní povahu. To zjednodušeně znamená, že se tímto rozhodnutím potvrzuje, kdo a kolik z pozůstalosti bude po zůstaviteli dědit, přičemž platí, že se dědí již okamžikem smrti zůstavitele. Přesto je však, za účelem neomezeného nakládání s pozůstalostí, včetně možnosti uzavření smlouvy o nájmu mezi družstvem a dědicem, nezbytné vyčkat na skončení řízení o pozůstalosti a vydání pravomocného rozhodnutí.
Uvedené však neznamená, že se povinnost hradit nájemné během dědického řízení přeruší a pokračuje až po skončení dědického řízení. Úmrtí původního nájemce totiž nemusí mít vliv na tuto povinnost a nájemné by mělo být nadále hrazeno. Na tuto situaci lze přitom aplikovat § 1701 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže to zákon stanoví jinak. Za dluhy zůstavitele, které přecházejí na dědice, jsou přitom dle odborné literatury považovány také dluhy zůstavitele, které měl v době smrti, jakož i dluhy, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila jeho smrt. Ve vztahu k položenému dotazu to znamená, že pokud by zůstavitel nezemřel, nájemné by hradil, tudíž by tak měl do potvrzení o nabytí dědictví činit dědic, není-li dále uvedeno jinak.
Právní úprava však bere ohled na možné nepřiměřené zatížení dědiců povinností spravovat pozůstalost a v ustanovení § 1677 občanského zákoníku umožňuje zůstaviteli za jeho života povolat správce pozůstalosti nebo určit vykonavatele závěti. Tyto osoby pak vykonávají tzv. prostou správu, do které lze zařadit také povinnost hradit z pozůstalosti nájemné, aby bylo o majetek postaráno tak, že bude řádně zachován pro dědice. Pokud však zůstavitel za svého života neurčí, kdo bude pozůstalost spravovat, a dědicové této správy nejsou schopni, nabízí se ještě další, ač krajní řešení, a to rozhodnutí soudu, kdo bude pozůstalost spravovat. V takovém případě může soud určit konkrétního dědice anebo jmenovat správcem pozůstalosti třetí osobu, která s tímto musí souhlasit.
Z položeného dotazu dovozuji, že by měl pozůstalost spravovat dědic, tudíž se dále zaměřím na posouzení této situace. Ke správě pozůstalosti dědici již dříve uvedl Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 24 Cdo 484/2000, že dědicové spravující pozůstalost v období mezi nabytím dědictví, tj. úmrtí zůstavitele, a potvrzením o nabytí dědictví, jsou z právního jednání týkajícího se věcí a majetkových práv z dědictví povinni i oprávněni vůči jiným osobám. Lze proto dědici podílu v bytovém družstvu, se kterým je spojeno právo na uzavření smlouvy o nájmu bytu, doporučit hradit pronajímateli bytu, tj. bytovému družstvu, nájemné stejně, jako by byl k tomu povinen zůstavitel. V opačném případě může narůstat dluh na nájemném, které pak musí nejčastěji dědic po potvrzení nabytí dědictví stejně doplatit. Vzhledem k délce některých dědických řízení lze přitom doporučit nájemné hradit průběžně a v případě většího počtu dědiců se na způsobu úhrady nájemného co nejrychleji domluvit.
S ohledem na uvedené shrnuji, že ačkoli se dědictví nabývá již smrtí zůstavitele, je nutné počkat na potvrzení nabytí dědictví soudem (notářem). V tomto mezidobí je tak nezbytné podrobit správu majetku po zůstaviteli zvláštnímu režimu a dohlédnout, aby byl pro dědice zachován. K tomu slouží správa pozůstalosti, kterou vykonává dědic, nebyl-li povolán správce pozůstalosti nebo určen vykonavatel závěti. Tato osoba pak v nezbytné míře nakládá s aktivy pozůstalosti, ze kterých hradí její pasiva. Ve vztahu k položenému dotazu a za předpokladu, že v bytě nebydlí jiný nájemce, je proto doporučeným postupem, aby nevznikal dluh na nájemném, který pak bude stejně nutné uhradit, nájemné hradit průběžně. Skutečnost, že dosud s dědicem nebyla uzavřena smlouva o nájmu, na tom nic nemění, neboť tato může být s dědicem uzavřena až po potvrzení nabytí družstevního podílu rozhodnutím soudu, přičemž následně by bylo stejně nutné dlužné nájemné doplatit.
Závěrem pouze dodávám, že pokud by snad měl dědic pochybnosti o tom, jestli není pozůstalost předlužena, je na místě zvážit využití institutu odmítnutí dědictví anebo alespoň institutu výhrady soupisu. V případě uplatnění výhrady soupisu totiž dědic nenese povinnost uhradit dluhy zůstavitele neomezeně, ale pouze do výše podílu, který zdědil. Pokud ale dědic podezření o předlužení pozůstalosti nemá, je uplatnění výhrady soupisu zbytečné, neboť by se pouze bezúčelně navyšovaly náklady dědického řízení.
Mgr. Pavol ŠIMON
Advokátní kancelář
Belšán & Partners
